Kaple v Ležácích - 1. místo

zpět

SOUTĚŽ

historie

Je všeobecně známým faktem, že obyvatelé osady Ležáky projevili v období nacistické tyranie nebývalou odvahu. A ta byla autoritativním režimem krutě potrestána. Osada Ležáky zmizela z mapy tehdejšího Československa.

Na místě někdejších provozních objektů lomu stojí dnes muzeum s občerstvením a půdorysné stopy domů vyhlazené osady tvoří architektonicky a duchovně silný památník. Mrazivá atmosféra působí na všechny návštěvníky. Jak vstoupit do tohoto území? Je v Ležácích možné nebo potřebné povědět něco víc?

idea

Náznak odpovědi nacházíme přímo v zadání “Kaple smíření”. Dnes s odstupem času víme, jak důležité je dokázat se s traumatickými situacemi vyrovnat, dokázat se smířit. Odpustit dětem hříchy jejich otců, nevstupovat opět do bludného kruhu nové nenávisti, ale nezapomenout na zrůdnou sílu zla. Odpustit, smířit se, ale nezapomenout. Aspekt smíření vnímáme jako bránu do budoucnosti. Smíření stavíme nad touhu mstít se, stíráme bolest tragické zkušenosti. Smířením kráčíme vstříc dalšímu životu.

Idea našeho návrhu spočívá v přiblížení prožitku smíření dnešním návštěvníkům Ležáckého památníku. Navrhujeme vytvořit návštěvnickou trasu začínající u dnešního muzea. Zde návštěvník získá potřebné historické informace. Postupuje dál, prochází kolem mlýna - centra života obce. Následují hrobodomy, místo kde je atmosféra nejhustší. Cesta však pokračuje dál a vede jej na kopec, ke kříži. Zde může návštěvník přehlédnout celé území tragédie, nadechnout se. A postavit se výzvě vstoupit do kaple. Kaple je umístěna pod zemí. Vstup do ní vyžaduje trochu odvahy. S vykročením do nejisté budoucnosti je to ale stejné. Kaple - smíření je branou, kterou je nutno projít aby bylo možno pokračovat v životní cestě. Cesta prochází volnou přírodou za osadou, přináší radost a naději nového života. Stezka má člověku dát naději do budoucnosti, aniž by jej nutila zapomenout na jeho vlastní historii.

koncept

Kaple je umístěna pod křížem a nad údolím. Umístění na vrcholu se symbolicky vztahuje k maximu bolesti, evokované hrůznou skutečností. Při jeho dosažení se člověk musí rozhodnout, jestli se se skutečností smíří a bude dál žít, nebo se žití vzdá. Vzhledem k místu a tematické náplni kaple se nám forma gotická nezdá vhodná. Místo vertikály táhnoucí se k Božímu království volíme kapli s horizontálními dimenzemi. Umísťujeme ji pod zem. Připomínáme zde příběh Ježíše, který také sestoupil do podzemí, než vstal z mrtvých. Sledujeme tím i kompoziční důvody. V průběhu dlouhého hledání jsme nenalezli formu kaple, která by nekonkurovala památníku. Nadzemní části kaple se vztahují ke kamenným obrubníkům vymezujícím základy shořelých domů.

Samotná kaple má dvě části. Schodištěm se vstupuje do prostoru, který nazýváme zahrada. Zde je návštěvník seznámen s osudem dvou ležáckých holčiček, které přežily vyhlazení. Strom umístěný v kamenné podlaze zahrady odkazuje na motiv života, který je silnější než chlad kamene. Povzbuzen touto skutečností vstupuje návštěvník do místností na rozjímání. Na stropě, nad sebou, kde by očekával Boha, nachází alegorii s motivem zdánlivého opuštění člověka Bohem. Ve výhledu před sebou má ovšem volnou přírodu – stále přítomný Boží dar prostoru, ve kterém je možné najít nový začátek. V kapli může návštěvník přemítat nad obrazy, kterým je vystaven a přemýšlet nad symbolem nadějě dvou přeživších holčiček. Obě symbolicky pocházejících z Ležáckého mlýna, místního centra protiválečného odboje. Z místnosti oknem-branou vstupuje přímo do “obrazu“, kde prožívá úlevu.